"Návštěvníku Jihlavy, přijíždějícímu železnicí na ústřední nádraží, platí první pozdrav městských lesů. Před staniční budovou ovane pak příchozího chladný horský vzduch s vůní pryskyřice z městských lesů, které obepínají město. Houštiny s vysokým přírůstkem jsou útulkem srnčího. Lišky a kuny pečují o to, aby zaječí a králičí hlodavá rodina se příliš nerozmnožila. Nad lesními vrcholky, které jsou tu hnízdištěm, vznáší se jestřáb. Večer pak ze svých podzemních skrýší vylézá jezevec samotář. V dutinách starých stromů nalézá datel, odvěký nepřítel kůrovců, svůj příbytek".
Lesní rada Ing. Stanislav Ambrož
JAK MĚSTO JIHLAVA ZÍSKALO SVÉ LESY A JAK JE SPRAVUJE
"Tradice městských lesů je tak stará jako města samého. Lesy umožnily středověký rozvoj hornictví, později zásobily palivem kvetoucí průmysl soukenický a v přítomné době daly vzniknouti renomovanému dřevoprůmyslu ve městě".
Lesní rada Ing. Stanislav Ambrož
TŘINÁCTÉ STOLETÍ
Asi mezi roky 1238 a 1240 bylo u Jihlavy objeveno stříbro. Tato událost radikálně změnila tuto doposud zapadlou, řídce osídlenou periferii. Rychle roste královské horní město. Poprvé ve střední Evropě se zde kodifikuje horní právo. V tomto horním právu (asi z roku 1249) je zapsáno, že báňští podnikatelé byli oprávněni brát si volně z okolních lesů potřebné dříví a vrchnost, na jejichž pozemcích se dolovalo, obdržela za to 32 díl výtěžku z dolů. Toto opatření vedlo k dočasnému zpustošení lesů v okolí dolů a ke starostem s obstaráváním dalšího dříví. Dřevorubci, kácící stromy pro doly, les vůbec nešetřili, neexistoval totiž žádný orgán, který by se touto činností nebo obnovou lesa zabýval. Ustanoveni byly sice "lovčí a hajní", ti se ale více zabývali lovem a neoprávněnou těžbou. V jihlavském městském právu (asi 1249), jsou zaznamenány vysoké peněžní tresty, které měl hajný uložit, jestliže někoho přistihl neoprávněně porážet strom.
V tomto století je založena většina dnešních vesnic. Osídlenci si při opatřování větších ploch pro svá pole a osady práci ulehčovali: les spálili a popelem pohnojili nově získanou ornou půdu. Někdy les likvidoval pasoucí se dobytek, až zbyly jen pastviny s ojedinělými starými stromy a spaseným podrostem. Vyklučování nebylo rovnoměrné, mnohde zůstaly mezi poli a loukami drobnější lesíky. Odlesnění probíhalo také na místech těžby stříbra v lesních komplexech. Horníci, usazení v odlehlejších místech, potřebovali pro svou činnost dřevo, ale také drobná políčka. Jejich dobytek spásal okolní paseky, některé se proměňovaly v louky. Tak se neustále zvětšoval rozsah odlesnění.
ČTRNÁCTÉ STOLETÍ
Hustota osad po skončení kolonizace ve 14. století byla větší než dnes. Ve 14. století bylo na Jihlavsku dosaženo historicky nejmenší výměry lesa. V pamětní knize lesního úřadu města Jihlavy z 19. století se například uvádí, že "jihlavský lesní majetek byl dříve z velké části zemědělskou půdou, která pravděpodobně v 15. století byla opuštěna a ponechána k zalesnění. Proto většina porostů revíru Otín, Sokolíčko, Dlouhá Brtnice, Bílý Kámen, Bradlo a Milíř je na bývalých zemědělských pozemcích. Jenom revír Popice, Zborná, dále části Kamenného vrchu u Bílého Kamene, Přední les u Kostelce a Bukový les u Dl. Brtnice byly odedávna zalesněny". Z celkové plochy 2356 ha městských lesů v roce 1828 zaujímala v minulosti zemědělsky využívaná půda 1060 ha, to znamená celých 45%.
V tomto období se začíná rozvíjet příběh jihlavské pozemkové držby. Horní město začalo ukládat své bohaté peněžní prostředky do půdy. Zkupované vsi, ve kterých byla vybírána městská sbírka, byly v roce 1323 osvobozeny od zemské berně. Právním podkladem pro další rozvoj pozemkové držby města se stalo privilegium markrabího Jana z roku 1351, jímž bylo povoleno jihlavské obci kupovat statky a držet je městským právem. V této době je množství obcí v držení jihlavských patricijských rodů. Na počátku 15. století vlastní město 13 obcí.
Ve 14. a většinou i v 15. století představovala užitek z lesů lesní činže, vybíraná lesními a hajnými od poddaných nebo jiných kupců za dříví prodané na stojato.
PATNÁCTÉ STOLETÍ
Zaniká množství osad a nepokračuje se již v odlesňování krajiny. K tomuto trendu přispěl také průběh a důsledky husitských válek. Z osad ve vlastnictví Jihlavy zanikly 4 - Loučky, Regenholz, Pfaffendorf a Bradlo. Jedna třetina zaniklých osad zarostla lesem. Plochy lesů, které byly ve středověku odlesněny a využívány jako pole a pastviny a které postupně zarůstaly přirozeným náletem, měly v už 18. století dominantní zastoupení smrku a buk většinou zcela chyběl.
ŠESTNÁCTÉ STOLETÍ
V průběhu tohoto století získává město od zadlužených pánů, vladyků a měšťanů rozsáhlý pozemkový majetek a historicky dosahuje největšího rozmachu. Město vlastní na obou stranách zemské hranice 50 vesnic a 2 městečka (28 000 ha).Dochází také k obnově stříbrných dolů. Těžba již ale nedosahuje rozsahu z 13. století. Tehdejší starost o zabezpečení báňských podniků byla podnětem k intezivnější péči o lesy a k vlastnímu lesnímu podnikání: jihlavská městská rada měla vykazovat dříví potřebné k dolování, čímž došlo k první lesní evidenci. Dva doly u Jihlavy v roce 1586 spotřebovaly 3000 m³ dřeva. Podle těchto dokladů byla spotřeba dříví i vzhledem k nižšímu rozsahu těžby stříbra únosná. Odběr dříví pro dolování byl celkem přísně řízen městskou radou a bylo vydáváno podnikatelům liknavě. Z analýzy druhového složení lesů v okolí hornických děl lze říci, že těžba v jejich okolí nebyla velkoplošná a umožňovala obnovu porostů buku a jedle (Málek, 1962). Rozvoj těžby stříbra je utnut třicetiletou válkou.
SEDMNÁCTÉ STOLETÍ
V letech 1690 a 1710 byly podrobně popsány hranice jihlavských městských lesů. Hranice se stabilizovaly tkz. "hraničními stromy" a "hraničními kameny". Např. mezi dominikánským statkem Rantířov a městskými lesy bylo vyznačeno u rybníka Bradlo 7 smrků a 2 břízy, v lese mezi Pavlovem a Dlouhou Brtnicí 2 buky a 6 jedlí. V tomto období se po prodeji řady obcí v důsledku dluhů města v průběhu třicetileté války stabilizuje podoba jihlavského panství do podoby, která vydržela do roku 1849.
OSMNÁCTÉ STOLETÍ
18. století je již charakteristické intenzivním a cílevědomým hospodařením, ale také špatným stavem lesa. V roce 1725 byly celé městské lesy spravovány nadlesním a 3 revírními lesníky, roku 1782 dochází k rozdělění na 5 revírů.
První celkové vyobrazení "lesů města Jihlavy na Moravě a v Čechách" je z roku 1754
Podle tohoto mapování byla rozloha lesního majetku podobná dnešnímu stavu - chyběly lesy u Sokolíčka (v roce 1800 byly již součástí městských lesů) a polesí Nepomuky (koupeno v roce 1929). Majetek se později rozšiřoval spíše drobnějšími nákupy.
V rámci katastrálního mapování byly podrobně v měřítku 1:2880 zmapovány revíry Bílý Kámen (1778), Lesnov (1781-86) a Bradlo (1785).
DEVATENÁCTÉ STOLETÍ
V prvních deseiletích 19. století se již plně a samostatně konstituuje orgán správy městských lesů - "lesní úřad".
V roce 1800 došlo k prvnímu přibližnému ocenění výnosu lesů, kdy taxaci provedl městský nadlesní Johann z Riesenfeldu za pomoci revírních myslivců. Odtud se datuje moderní éra jihlavského lesnictví. Právě v tomto období (19. století) došlo k větší části přeměny původních lesů na převážně stejnověké smrkové plantáže. Lesy byly členěny do 6 revírů: Otín, Cerekvička (Sokolíčko), Loučky (Popice), Kostelec, Bílý kámen a Lesnov (Zborná). Plocha městských lesů činila 2401 ha.
První podrobné porostní mapy v měřítku 1:2880 byly v krásném kolorovaném provedení vyhotoveny pro revíry Loučky a Lesnov v roce 1807, a další následovaly: Dlouhá Brtnice a Otín (1808), Bílý kámen (1809), Kostelec (1810). Z roku 1814 pochází porostní mapa - pro Waldhöfler Revier (Lesnov) už v praktičtějším měřítku (přibližně 1:10000), pro další revíry se ale mapy nedochovaly.
V roce 1815 získalo město od Štockého panství lesní části Vogelberg (Ptačí vrch), Schnitzelberg, část přední Kopulei (dnes lesnický úsek Zborná).
V roce 1826 byl založen městský park Heulos, byl v přímé správě lesního úřadu. Devatenácté století je charakteristické častou koupí a prodejem drobných lesních úseků. Do rámce městských lesů náležely lesík U dlouhé stěny nad Starou plovárnou, lesní porost u vodárenských rybníků za Pístovem, tkz. Vrbové vršky (Weidengebirg) na obou stranách brněnské silnice u Helenína, zalesněné v roce 1796 a v letech 1884-1892 prodané helenínskému továrníkovi Lövovi.
Rozsáhlou reorganizací prošly městské lesy v roce 1846, kdy byla provedena nová systematizace, mapování a členění lesů, které se stalo základem všech novějších prací. Dodnes kompletně dochované práce provedl Ferdinand Hűbner. Většími revíry řízenými revírními lesními se staly Popice, Otín, Bílý kámen a Lesnov, menšími revíry řízenými podlesními byly Dlouhá Brtnice, Sokolíčko, Bradlo, Milíř (lesy mezi Rájem a Rančířovem po obou stranách údolí) a Rounek.
Po rozsáhlých společenských změnách v letech 1848-1850 ztratilo město Jihlava prakticky kromě lesů veškerý pozemkový majetek. Lesy se tím stávají jedním z hlavních zdrojů příjmů města.
DVACÁTÉ STOLETÍ
První světová válka přinesla zvýšené požadavky jak na technické dřevo tak palivo, což pokračovalo i v bouřlivých prvních poválečných letech. Přesto čsl. stát začal vyvíjet snahu o regulaci těžby a ochranu lesního bohatství. V roce 1924 se vedení lesního úřadu dostává do českých rukou a s nástupem lesního rady Stanislava Ambrože nastává v historii jihl. lesů asi její nejplodnější období. Stanislav Ambrož je ve svém úřadu i v období nacistické okupace a odchází až v roce 1953.
Po vzniku samostatného čs. státu se nezdařila snaha získat v rámci pozemkové reformy zpět některé lesy, a tak se městské lesy rozšířily až v roce 1929 koupí revíru Nepomuky o rozloze 530 ha (celkem měly jihl. lesy 3044 ha) od brtnického knížete Collalta.
"Zmíniti se sluší, že dne 4.7. 1929 severozápadní orkán a smršť postihl krutě lesy Čs. republiky i Německa. Postiženy byly nejvíce 60-leté smrky a bukové porosty. V důsledku toho poklesly silně ceny dřeva. Koncem roku připojila se k tomu světová stagnace všeho obchodu, takže dřevo stalo se v roce 1930 neprodejným artiklem".
Z Pamětní knihy Lesů města Jihlavy z let 1927-1953
1.1.1949 byl odprodán lesní komplex Milíř (u Rančířova) pro účely vojenského cvičiště.
Kontinuální vývoj vztahu města Jihlavy ke svému lesnímu majetku byl narušen až v roce 1950 přizpůsobením se organizaci státních lesů - z lesního úřadu vzniká "lesní závod krajského města Jihlavy". V souladu s tehdejším vývojem bylo město Jihlava donuceno dne 30.6. 1953 předat lesy státu. Lesní majetek byl až do počátku devadesátých let spravován lesními závody Telč a Jihlava, a to v duchu tehdejší ekonomiky - nešetrné hospodaření s velkoplošnými holosečemi a výsadbou smrku.
Po společenských změnách v roce 1989 dochází v roce 1991 k vrácení lesů jako historického majetku do vlastnictví města Jihlavy. K 1.1. 1992 schvaluje městské zastupitelstvo města vznik příspěvkové organizace "Správa městských lesů Jihlava", v jejímž čele stojí dodnes jako její správce Václav Kodet. Organizace se v roce 1995 transformuje do obchodní společnosti "Správa městských lesů Jihlava s.r.o." (SML Jihlava) ve 100% vlastnictví města Jihlavy. Vědomě navazuje na systém řízení z období do předání měsských lesů státu. Součástí činnosti SML Jihlava je péče o 140 ha městské zeleně včetně lesoparku Heulos a o městské hřbitovy. Hospodaření v lesích se snaží řídit podle zásad trvale udržitelného rozvoje, které bylo zakotveno do lesního hospodářského plánu pro období 2007-2017. Plocha jihl. městských lesů v roce 2010 činí 3716,65 ha a jsou rozdělené do sedmi lesnických úseků: Zborná, Bílý Kámen, Bradlo, Salavice, Stonařov, Dlouhá Brtnice a Nepomuky.
Příkladem může být polesí jihlavských městských lesů Sokolíčko, které mělo již v roce 1800 výrazně změněnou dřevinnou skladbu oproti přirozené: smrk 70%, borovice 23%, jedle 5% a bříza 2% (viz tabulka na straně 13). Odlesnění dosvědčují názvy lesních porostů z roku 1828 (cenný zdroj historických místních názvů): např. "jedlová louka", "kukuřičná louka", "pastviště" apod.
O spotřebě dříví ve středověku: Pivovary (první zmínka z Jihlavy je z roku 1362) spotřebovávaly v 17. století od 1000 do 2500 m³ dřeva ročně. V Jihlavě bylo v 16. století 8 pivovarů. Hamr spotřeboval ročně 2500 m³, cihelna 400 m³, vápenka 400 m³, valcha 400 m³ a palírna 400 m³. V roce 1621 činila spotřeba palivového dříví města Jihlavy 4500 m³. Spotřebu zvyšovaly časté požáry. Např. v Jihlavě hořelo v letech 1513,1522,1523,1538,1548,1551 (Málek, 1962).
Seznam obcí jihlavského panství s letopočty získání jednotlivých vsí: Dvorce (1596), Hlávkov (1596), Hubenov (1599), Ježená (1596), Jiřín (1596), Rounek (1596), Staré Hory (14. stol.), Vyskytná (1596), Bílý Kámen, Bukovno (1686), Pančava (asi 1686), Handlovy Dvory (1721), Sasov (1721), Zborná (1814), městečko Stonařov (1530-34), Beranovec (1498), Cerekvička (1558), Čížov (1558), Dlouhá Brtnice (1532), Henčov (poč. 15. stol.), Horní Kosov (poč. 15. stol.), Hosov (1498), Hruškové Dvory (poč. 15. stol.), Kostelec (1513), Loučky (1532), Měšín (14. stol.), Otín (1505), Pístov (poč. 15. stol.), Popice (1558), Prostředkovice (1530-34), Rančířov (1505), Rosice (1486), Salavice (1561), Sokolíčko (1530-34), Studénky (poč. 15. stol.), Vilánec (1498) a Vysoká (1479).
Mapování dokumentuje snahu o hospodaření v lesích. Lesy byly vyměřeny zemským měřičem Gűrtlerem v roce 1752 a roku 1754 zobrazeny Johannem Isidorem Gelinkem. Je zde zaznamenán tento majetek (lesní části): 1. Lang Pirnitz (Dlouhá Brtnice), 2. Lautzk Wald (Dlouhá Brtnice), 3. Buch Wald (Dlouhá Brtnice), 4. Neuen Teichl (Stonařov) 5. Pirckle (později Birkenwald - Stonařov) 6. Dirrer Wald (Stonařov), 7. Tafner (později Mitterwald - Stonařov), 8. Tofsner Dorfl (Stonařov), 9. Lützner Revier (Salavice), 10. Sollowitzer Revier (Salavice), 11. Willentzer Revier (Salavice), 12. Poppitzer Revier (Salavice), 13. Erlenberg (Salavice), 14. Wolframer Revier (později Diebholz - Salavice), 15. Hor Holtz (později Přední les u Kostelce - Bradlo), 16. Rantzener Wald (později Milíř - dnes není v majetku města), 17. Wein Gebirg (později Milíř - dnes není v majetku města), 18. Hohr Holtz (Bradlo), 19. Prodles (Bradlo), 20. Kopulay (Zborná), 21. Spar Wald (Zborná), 22. Weisen Stein (Bílý kámen), 23. Brathen Buhs (Bílý kámen). V závorkách je uvedeno současné rozdělení do lesnických úseků.
