Ve dnech 12. až 15. září 2012 jsem se zúčastnil studijního pobytu ve Slovinsku s cílem seznámit se se způsobem obhospodařování místních lesů.
Slovinsko je malá, hornatá země asi se dvěma miliony obyvatel, ležící na severu Balkánského poloostrova, jejíž lesnatost (cca 60%) je jednou z největších v Evropě. Po druhé světové válce byly její lesy ve velmi zuboženém stavu vlivem vysokých úmyslných těžeb a sněhových i větrných kalamit. Zásoba porostů včetně jejich přírůstů byly velmi nízké a hrozilo zde nebezpečí půdní eroze, zejména pak v Dynárském krasu. To byl hlavní důvod, proč byl v roce 1953 vydán nový lesní zákon zakazující holoseč jako způsob obnovy lesních porostů a začal se postupně prosazovat nový směr v pěstování lesů dnes známý jako: „ Free Style" , tedy pěstební technika volným stylem, jejíž duchovním otcem se stal dnes již penzionovaný profesor pěstování lesů Dušan Mlinsek. Hlavní principy této fytotechniky jsou tři:
A) Optimalizovat porostní zásobu podle stanovištních a půdních podmínek na takové výši, při které se vytváří nejvyšší přírůst.
B) Maximálně uplatňovat kombinaci pozitivního, individuálního a skupinového výběru pomocí cílových tlouštěk.
C) Maximálně využívat přírodních procesů pro obnovu a vývoj mladého lesa pod porostem.
Vzhledem k velmi nízkým porostním zásobám v poválečném období dosud nedošlo na většině majetků k jejich optimalizaci, avšak již se jí blíží. Proto je těžební etát (průměrně 4m3/ha/rok) doposud nižší než celkový běžný přírůst porostů (průměrně 7m3/ha/rok). Výše porostní zásoby i přírůstů jsou pravidelně sledovány provozními inventarizacemi, které se opakují po deseti letech. Cílem dosažení optimální porostní zásoby a maximálního přírůstu není nic jiného než dosažení maximalizace výnosu z lesa. Stejně tak se provádí minimalizace veškerých nákladů, vyjma nákladů na zpřístupnění porostů rozvojem cestní sítě. Cílem všeho je pak vytvoření maximálního zisku, který se zde pohybuje v průměru mezi 120 až 130 Euro/ha/rok. Veškerá pěstební činnost se nechává na přírodě, která pracuje nejlépe a hlavně zadarmo. Přirozená obnova je ve Slovinských lesích naprosto běžná a to až do té míry, že se na lesnické fakultě nepřednáší u nás základní předmět „zakládání lesů." Obnovní a zmlazovací doba jsou velmi dlouhé, v některých částech probíhají nepřetržitě. Nárosty jsou vychovávány pod mateřskými porosty, kde probíhá difererenciace, autoredukce a zušlechťování následné generace lesa. Takto spravované porosty vykazují vysokou stabilitu a nízké riziko vůči kalamitám, tedy i vůči finančním ztrátám a zároveň vysoce poskytují všechny ostatní mimoprodukční služby lesa. V místních podmínkách jde zejména o službu půdoochrannou, hydrologickou a rekreační.
V dřevinné skladbě se nejvíce uplatňuje buk, smrk a jedle, rovněž také dub, klen, jilm, jasan a olše. Vlivem vysokých stavů zvěře, zejména vysoké a srnčí, postupně klesá procento zastoupení jedle. Ochrana proti zvěři se provádí spíše výjimečně, záleží na vlastníkovi, všeobecně je považován jakýkoli finanční náklad za nežádoucí. Stejně jako u nás se ve středních polohách velice prosazuje buk, který je zde velice agresivní, a to na úkor ostatních dřevin. Místní lesníci nejsou příliš ochotni zasahovat do dřevinné skladby, nechtějí zasahovat proti přírodě a maximálně tak podporují cenné listnáče, případně jedli a to uvolňováním matečních stromů a včasnějším odcloňováním nárostů. Často pracují právě s bukem, kde při obnově uplatňují skupinový výběr s cílem dosáhnout včasné přirozené obnovy ve hloučcích (dva až tři ary). Tyto jen pomalu rozšiřují a propojují, aby došlo k výškové i tloušťkové diferenciaci. Postupují od středu porostu k jeho okrajům. Cílová tloušťka u buku je stanovena pouze na 50cm, z důvodů odtěžení zralého jedince ještě před vytvořením tzv. nepravého jádra. Po domýcení původního porostu bývá proveden jeden až dva negativní výběry s cílem odstranění poškozených jedinců a cca od 20cm výčetní tloušťky se provádí intenzivní pozitivní výběr v úrovni s cílem uvolnění a podpory cílových jedinců. Podúrovňové stromy se ponechávají a dotěžují až s počátkem následné obnovy s cílem zvýšení světelného požitku pro následující generaci. S takto prováděnou výchovou mají ty nejlepší výsledky. Provedli porovnání tohoto pěstebního systému se zkusnou plochou bez zásahu za dobu 34 roků a došli k zajímavým výsledkům. Současná zásoba na obou plochách je zhruba srovnatelná, cca 550m3/ha, přičemž na vychovávané ploše bylo jednotlivým výběrem za srovnávací dobu vytěženo dalších 450m3, čímž celková produkce činí celých 1000m3/ha. 91% oddenků (cca 1/4 kmene, tím pádem i zásoby porostu) na vychovávané ploše bylo zařazeno do kategorie A, tedy cenný sortiment, zatímco na srovnávací ploše (bez zásahu) to bylo pouze 12%. Celkově na vychovávané ploše došlo ke 2,5 násobnému zhodnocení porostu oproti ploše srovnávací. Počátky pěstování buku ve Slovinsku se datují ke konci devatenáctého století a jsou spojovány s Leopoldem Hufnáglem, lesníkem, který je dobře známý i u nás.
Cílová tloušťka ostatních dřevin je asi 60cm. Ekonomiku hospodaření výrazně posiluje snaha o pěstování cenných výřezů, především pak u listnáčů.
Ve Slovinsku neexistuje řevnivost mezi lesníky a ochránci přírody jako je tomu u nás. Naopak lesníci jsou chápáni jako největší ochránci přírody. 10% lesa jsou buď lesy ochranné anebo pralesy, kde lesníci studují přírodní procesy a výsledky se pak snaží přenášet do lesů hospodářských. Lesnictví má ve Slovinsku vysokou prestiž a místní obyvatelé si svých lesů velice váží. Když se v roce 1994 projednával nový lesní zákon a s ním spojená otázka opětovného uzákonění holin jako způsobu obnovy lesa, prosazovaný zejména farmáři a restituenty lesů, byl to právě vliv veřejnosti, který rozhodl o pokračování zákazu holosečí.
V podmínkách, které to umožňují, se ve Slovinsku pracuje harvestory a vyvážecími soupravami a to i v buku a ostatních listnáčích, na prudkých svazích se používají lanovky.
V navštívené lokalitě vyznačují revírníci těžbu ve dvou, vzájemně si tím vypomáhají. Je to z důvodů ulehčení práce při vyznačování linek v rovnoměrných rozestupech a zejména kvůli výměně zkušeností a plodným diskusím. Průměrná velikost revíru je kolem 2000ha.
Nikterak není omezován vstup lidí do lesa a to ani motorovými vozidly po zpevněných cestách, což souvisí s propagací lesa a lesnictví ve společnosti. Pokud se provádí těžba, je cesta dočasně uzavřena. Sběr hub je ze zákona omezen na dva kg na osobu a den, což je namátkově kontrolováno.
Palivo pro obyvatelstvo se řeší buď samovýrobou z odpadů do 20cm za 5 Euro/m3 anebo prodejem hotového palivového dříví za 70Euro/m3 včetně výroby, dovezení a uskladnění. Průměrný dům ve Slovinsku spotřebuje za zimu 10m3 paliva s celkovým nákladem 700Euro.
Problém s cikány je zde podobný jako u nás, jezdí si do lesa pro dřevo jako by byl jejich a policie se tím odmítá zabývat. Ovlivnili tím i výsledek výzkumu s výchovou buku na zkusných plochách.
Co se mě týká, zprvu jsem byl zklamaný, neboť ukázky neodpovídaly mému očekávání výběrného hospodaření, které je ve Slovinsku zastoupeno asi 8%. Posléze jsem si však uvědomil, že je dobře, že existují i jiné cesty a možnosti, jak blízkým a naprosto efektivním způsobem pracovat s lesem. „Free style" není tolik sešněrovaný pravidly jako výběrné hospodaření, více lze přihlížet k místním podmínkám, dřevinné skladbě i požadavku vlastníka. Je jednodušší a snáze uplatnitelný i v našich podmínkách.
Jako negativum vidím neochotu Slovinských lesníků pracovat na vyšším zastoupení (záchraně) jedle, která do místních lesů nepochybně patří, zejména na její ochraně před zvěří. Mohlo by se stát, že tam jednou bude chybět, až bude mezi lesem a zvěří nastolena rovnováha.
Slovinské lesnictví je velmi efektivní, zaměřené na ekonomiku, která se v jejich podání velice dobře snoubí s ekologií, ochrannou přírody a trvalostí produkce. Jsem přesvědčený, že podobný systém lze aplikovat i v našich podmínkách s polovičním množstvím srážek, avšak s větším přírůstem lesních porostů.
V Otíně dne 16. 9. 2012 Ing. Libor Janda
